Smysl života Karmelitánu je dán presne. Je to život modliteb a obetování pro posvecení duchovních a spásu duší. Je to participace, sdílení a asistování v duchovním živote. Povoláním Karmelitánské sestry je pracovat pro duše, modlit se a kát se za ty, kdož se nemodlí ci nekají sami. Je si vedoma toho, že tento nádherný ale také velice nárocný úkol je v nadlidských silách a proto pokorne duveruje a spoléhá se na boží milost a lásku, aby jí byla nápomocna. Buh vždy povede a bude nápomocen duši, jež je uprímná a štedrá a která se rídí pouze Jeho vulí.

Vše je vykonáváno s radostí a potešením v jednoduchosti. Naše svatá matka, svatá Terezie z Avily, nemela v oblibe „smutné svaté", a odkázala každé z jejich Karmelitských dcer díl ze svého vrelého a milostivého ducha naplneného štestím. Zivot Karmelitky, jakožto nezbytne život naplnený prací a pokorou, je nezbytne také životem plným štestí a pokoje. Jak by mohlo býti aby sestra nebyla v míru a pokoji, když jí Buh dal jistotu Své lásky udelením pro ni tak nesmírne nádherného povolání. Karmelitky se teší ze života a práce v Jeho prítomnosti.

Modlit se bez ustání a s nejvyšší možnou dokonalostí je nejduležitejší cíl a úkol Karmelitky. Pust, pokání, klid a samota prožitá podle Božího Prikázání jsou nezbytné jestliže modlitba má být pravá a plodná. Tyto praktiky podporují rozjímání, po kterých duše toho, jež opustil svet aby žil v jednote s Bohem, nesmírne touží. Ježíš touží komunikovat a dát sám sebe v lásce. Je to jeho zámer, aby tato svatá jednota s Jeho Karmelitskou chotí nesla bohaté ovoce v duších dalších.

Doba formálních modliteb je Liturgie Mše Svaté (Tridentinská latinská Mše), bohoslužba a dve hodiny duchovních modliteb. Práce není o nic méne naplnena modlitbami než cas strávený ve sboru (klášterní kapli). Celý den je v duchu rozjímání a neustálého usilování po dosažení svátosti a dokonalosti v lásce pro Božího Pána.

Samota Karmelitky je štastne vyvážena s radostným životem ve spolecenství, skrze kterého se delí o sve obavy, povinnosti a radosti své rodiny s Kristem. Karmelitka má spolecníky v úsilí o dokonalost, sestry, které jí pomáhají tím že ji vedou, povzbuzují a podporují na ceste na horu Karmel.

Silný svazek, tak charakteristický pro Karmelitky, je posilován každodenním odpocinkem behem kterého se teší ze spolecnosti svých sester v bezstarostné konverzaci.

Všechny reholnice vykonávají své každodenní úkoly a povinnosti v duchu vzájemného porozumení a podpory s uprímným zájmem pro dobro všech. Každý se podílí na dennodenních manuálních pracích pro potreby spolecenství.

Povolání Karmelitky je naplnené radostí a štestím. Je to radost, ktera je doprána tem, kdož ví jakou výsadou je sloužit Bohu v pokore, klidu a uzavreném živote. Karmelitky mají nadeji ve Svatém Srdci Ježíšove a naší Paní z hory Karmel, jejíž svatý hábit jsou privilegovány nosit. Karmelitka žije podle tradicního zvyku, plne oddána Božímu hlasu v techto obtížných dobách v historii Církve a sveta.